Kutna Hora
VLAŠSKÝ DVŮR
Barokní klášter, památka UNESCO. Původně gotický hrad byl vybudován ve 13.století jako královské sídlo určené pro pobyt krále při jeho návštěvě dolů. Ještě před dokončením stavby se stal sídlem mincovny a úřadů souvisejících s mincovnictvím. V roce 1378 za vlády Václava IV. došlo k přestavbě na reprezentační královské sídlo. Smrt Ludvíka Jagellonského a nástup Habsburků na trůn znamenaly pro Vlašský dvůr úpadek. V roce 1622 byla část dvora poškozena a opravena už jen částečně. Menší udržovací práce byly prováděny do roku 1670, kdy byl dvůr Habsburky ponechán svému osudu. V průběhu 19. století byla proveden razantní rekonstrukce. Mnoho cenných budov bylo strženo a byly nahrazeny novostavbami v duchu pseudogotiky.
Z původního Vlašského dvora se zachovala částečná dispozice, prostory tzv. mince, Vysokého domu a kaple, která dostala secesní dekoraci od F a M. Urbanových.
MUZEUM HRÁDEK
První zmínka pochází z roku 1312, kdy byla původní tvrz přestavěna na honosné panské sídlo, využívané panskými úředníky. V roce 1490 koupil hrad královský úředník Smíšek z Vrchovic a přestavěl jej v okázalé patricijské sídlo. V té době zde i přes zákazy fungovala tajná huť na přepalování stříbrné rudy. Dalšími majiteli byli především jezuité, hrádek sloužil jako jezuitské gymnázium, později jako učitelský ústav, v roce 1910 jej koupilo město a po druhé světové válce proběhla jeho rekonstrukce.
Do budovy se konečně usídlilo muzeum a v sálech byla otevřena expozice Hornického muzea. Slibný vývoj trval však pouze do počátku sedmdesátých let. Tehdy byla muzejní expozice uzavřena s tím, že Hrádek má nastoupit novou etapu rekonstrukce. Téměř dvacet let byly však interiéry Hrádku uzavřeny a na dokončení hlavních rekonstrukčních prací čekaly až do poloviny 90. let. S otevřením nové expozice Českého muzea stříbra se do hradních sálů navrátila atmosféra slavného období kutnohorské prosperity a Hrádek opět začal získávat zpět svou zapomenutou kulturně-společenskou prestiž.
KAMENNÝ DŮM
Tento dnes nejproslulejší kutnohorský dům pamatuje již dobu předhusitskou, jejíž stopy nalezneme ve sklepích a v mázhauzu. Od šedesátých let 15. století náležel rodině Kroupů. Když jeden z nich, Prokop, získal v osmdesátých letech predikát z Chocemic a úřad horního hofmistra, rozhodl se zbudovat honosné patricijské sídlo. Slavná etapa Kamenného domu začala roku 1489 a jako stavitel byl zvolen mistr Brikcí, zvaný též Gauschke, který v té době stavěl radnici ve slezské Vratislavi, jež se stala i inspirací pro stavební řešení Prokopova domu, především pak pozoruhodného průčelí. Již při prvním pohledu působí důstojným dojmem výrazný arkýř, nicméně vrcholný zážitek poskytne až tojúhelníkový štít. Vymezuje jej římsa zdobená reliéfem s pastýřskými scénami. Nad ní vidíme rytíře v náznaku turnajového zápasu, kteří mají připomenout, že Prokop byl také "šlechtic". Znak havířského cechu napovídá, kde pramení Kroupovo bohatství, erb města podtrhuje význam Kutné Hory. Ve vrcholu štítu na nás shlíží trůnící madona s dítětem a po stránách světice stojí Adam a Eva pod Stromem poznání. Dnešní vzhled fasády nese známky puristické renovace objektu v závěru 19. století, po níž se stal sídlem muzea, které zde dnes turistům nabízí expozice a příležitostné výstavy.
KAMENNÁ KAŠNA
Kutnohorské prostředí ve své touze po prezentaci se nezastavilo ani před běžnými veřejnými stavbami. Do kategorie těchto výtvorů náležela především radnice stavěná po roce 1490 M. Rejskem, která se ovšem do dnešních dnů nedochovala, a také Kamenná kašna, vyjadřující v němé mluvě kamene úctu kutnohorských měšťanů k vodě. Té se totiž odjakživa nedostávalo a přivedení vydatnějšího pramene do města dřevěnými trubkami bylo událostí hodnou úcty. Kašna byla postavena v roce 1495 a za jejího autora bývá někdy také pokládán Matyáš Rejsek. Je to polygonální stavba, původně snad zdobená i množstvím soch na konzolách. Umístěna je ve výjimečně malebné poloze na malém náměstíčku v blízkosti souboru skvělých měšťanských domů.
SOUČASNOST
Kutná Hora je okresní město ve Středočeském kraji. Má zhruba 21 000
obyvatel. V současné době již není město tak významné, jako bývalo v dobách svého největšího rozkvětu, přesto ale, díky souboru více než třech stovek chráněných památkových objektů středověké a barokní architektury, představuje malebný kout ve středu Evropy, který se často stává zastavením mnoha návštěvníků z celého světa. V prosinci 1995 bylo historické jádro města, spolu s chrámem Sv. Barbory a kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci, zapsáno do Seznamu světového kulturního dědictví lidstva UNESCO.Od roku 1995 - 2000 město vložilo do obnovy historického jádra města z rozpočtu města bezmála 185 mil. Kč, a to nejen do obnovy památek, ale i do rekonstrukce inženýrských sítí, následných zádlažeb a obnovy zeleně.
KOSTEL SV. JAKUBA
V roce 1330 stáli u zrodu němečtí patriciové a bohatí podílníci v nedaleké mincovně, jejichž přání ovlivnilo výběr stavebního místa. Hlavní jádro stavby bylo ukončeno r. 1380, kdy se na řešení západního průčelí podílela parléřovská huť, stavělo se do r. 1420. Z předhusitské doby se dochovala dvě sanktuária vestavěná do hmoty presbytáře. Požáry, které v době husitské prakticky zničily Kutnou Horu, se nevyhnuly ani kostelu sv. Jakuba. K opravení krovu se přikročilo až v 60. letech 15. století, kdy byly zřejmě pořízeny i fresky v mincířské kapli. K poměrně významným stavebním změnám došlo v 80. a 90. letech 15. století z iniciativy horního podnikatele Jana Charváta z Ostrova. Byla postavena kruchta nad mincířskou kaplí, opraveny klenby. Inventář obohatily chórové lavice zhotovené Jiříkem Loreckým z Elkuše a varhany umístěné na charvátovské kruchtě. Největší investicí měla být zřejmě nákladná archa, která však r. 1507 shořela. Brzy ji nahradila nová, pořízená v dílně mistra Hanuše Efeldara. Dodnes se z ní zachovala predela s výjevem Poslední večeře datovaná do r. 1515. K zásadní změně došlo až po Bílé hoře.V závěru 17. století tak vznikla většina vybavení kostela, na němž se významně podílel Kašpar Eigler, tvůrce nového oltáře, reliéfu Synové Zebedeovi z roku 1678 a korpusu varhan. Nový oltář obohatila Škrétova Pieta, dar úředníka mince Šotnovského ze Závořic, Palkův obraz Štěstí sv. Jakuba a Svatá Trojice vytvořená Petrem Brandlem roku 1734.
KUTNÁ HORA-HISTORIE
Původně hornická osada z druhé poloviny 13. století byla založena kolem stříbrných dolů na říčkou Vrchlicí při staré cestě spojující Prahu s jihovýchodními Čechami. Roku 1318 povýšena na královské město. Rozrůstá se o mincovnu, Vlašský dvůr, první svatyni se špitálem, šlechtický dvůr Hrádek vklíněný do , jižního opevnění města a další svatyně, mezi nimi i děkanský kostel svatého Jakuba. Koncem 14. století upadá těžba, ačkoliv Václav IV. buduje ve Vlašském dvoře nový palác. Obnovu těžby v dolech poničených roku 1424 husity umožňuje až nová technika dosahující větších hloubek. Koncem 15. století za bojů havířů s bohatými patriciji dosahuje těžba v Kutné Hoře svého vrcholu, město se rozšiřuje, opevňuje, vzniká nová radnice, velkolepá katedrála svaté Barbory, měšťanské domy, kašny. Kutná Hora se stává druhým městem Čech, hned po Praze. Však již v polovině 16. století objevem nových zdrojů-drahých kovů její význam upadá a doba pobělohorská tento úpadek postupně zvyšuje. Jedinými stavebními počiny jsou kláštery jezuitů v 17. století, Voršilek ve století osmnáctém a kostel svatého Jana. Barokizace vlastního místa je druhořadá. 19. století zbavuje město mnoha středověkých památek - například gotických hradebních věží, zasahuje i Vlašský dvůr a zčásti i chrám svaté Barbory. Přesto si město zachovalo svou starobylou krásu a bylo zařazeno v roce 1995 na seznam UNESCO.
1.obr. 2.obr. 3.obr. 4.obr. 5.obr.
6.obr. 7.obr. 8.obr.
9.obr.